Dne 31. července 1901 se v naší obci narodil v rodině obchodníka Šimona Slánského syn Rudolf. Rodina Slánských žila v Nezvěsticích již v 19. století. Přistěhovali se sem ze sousední Žákavé. Byla to židovská rodina, obývající domek č. 13, kde měl otec Šimon kupecký krám. V roce 1936 si Šimon Slánský nechal vystavět před kostelem jednopatrový dům s moderně vybaveným obchodem. Členové rodiny Slánských si za více než osmdesát let, kdy v naší obci žili, získali všeobecnou vážnost a oblibu mezi lidmi.
V rodině byly čtyři děti: Josef, Rudolf, Richard a Zdeněk. Rudolf byl velmi chytrý chlapec, ale doma prý nebyl pro svou vážnou povahu příliš oblíben. Byl synem Šimona Slánského z prvního manželství a po studiích brzy z Nezvěstic odešel. V době první republiky se stal členem KSČ, pracoval jako novinář v různých průmyslových městech, např. Ostravě. Kladně a Praze. Již v roce 1925 se stal členem nejvyšších orgánu strany.
Po Mnichově odešel roku 1938 do SSSR, aby tam působil v zahraničním odboji proti fašistům. Pracoval v moskevském rozhlase, kde řídil české a slovenské vysílání. V roce 1941 a 1942 prožíval spolu s obyvateli Moskvy její obranu a odražení německých vojsk. Jako člen vedení komunistického zahraničního odboje se zúčastnil důležitých politických jednání. Po vypuknutí Slovenského národního povstání byl poslán na Slovensko, na pomoc bojujícím slovenským partyzánům. Do Prahy se vrátil 10. května 1945 již ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ.
Zatím rodinu Slánských postihl v Nezvěsticích velmi krutý osud. Fašisté se s obyvateli židovského původu nijak nemazlili. Po odebrání majetku, potupném označení židovskou hvězdou a naprosté izolaci Židů přišlo nařízení k vystěhování. Každý si směl vzít s sebou pouze 50 kg šatstva a prádla. Mezi lidmi vzbudil odjezd Židů značný rozruch. Všichni je litovali, nikdo jim nepřál tento strašný úděl. Odjezd byl stanoven na 22. ledna 1942. Z Nezvěstic se měli stěhovat Šimon Slánský s manželkou a synem Zdeňkem, dále Šimonův bratr MUDr. Siegfried Slánský a sestra Matylda. Syn Josef byl zatčen gestapem přímo v práci v zámečnictví pana Cajthamla již v červnu 1941 a vězněn v koncentračním táboře v Dachau. Syn Richard před válkou odešel před fašisty do Londýna. Před odjezdem se byli mnozí obyvatelé u Slánských rozloučit. Bylo to snad jediné zadostiučinění a snaha ulehčit jim tuto trpkou chvíli. Smutné bylo loučení rodiny Slánských s rodnou obcí. Již 25. ledna 1942 odvezli fašisté celý transport do Terezína. Do Nezvěstic se z nich už nikdo nevrátil.
Proto také, když 20. května 1945 přijel Rudolf Slánský s manželkou a synem poprvé po válce do Nezvěstic, byl velmi radostně uvítán. Slavnostního uvítání se zúčastnil téměř každý, kdo mohl. Vítali jej nejen představitelé obce, ale i známí, spolužáci, vrstevníci. Lidé si při tom říkali: “Podívejte se, kam až to malý žáček z nezvěstické školy přivedl. Je poslancem a jedním z těch, kteří dnes řídí osudy našeho státu.” Ještě několikrát navštívil Rudolf Slánský Nezvěstice. Dne 16. listopadu 1945 přijel i s bratrem Richardem a oba byli při slavnostním shromáždění velmi pozorně vyslechnuti. Trpký životní úděl rodiny Slánských přiměl nezvěstické občany k tomu, aby připravili důstojné oslavy jejich památky. Dne 8. června 1947 byla na dům č. 194, který býval jejich bydlištěm, umístěna pamětní deska zahynulým členům rodiny. V květnu 1951 bylo provedeno pojmenování hlavní ulice v Nezvěsticích na ulici Rudolfa Slánského. Dne 31. července 1951 si v Nezvěsticích velkou slavností připomněli 50. narozeniny Rudolfa Slánského. Ale již 15. září 1951 přineslo Rudé právo zprávu: “Rudolf Slánský byl odvolán z funkce generálního tajemníka.” Zpráva vzbudila v obci značný rozruch. Ještě horší bylo, když 27. listopadu 1951 ČTK oznámila rozhlasem i novinovými zprávami, že Rudolf Slánský byl zproštěn všech funkcí ve vládě a rezignoval na členství v Národním shromáždění. Slánský byl obviněn z aktivní protistátní činnosti a byla na něj uvalena vyšetřovací vazba. Dnes víme, že ve vykonstruovaném procesu byl Rudolf Slánský donucen k přiznání ke zločinům, které nikdy nespáchal. Výsledek soudu byl oznámen 27. listopadu 1952. Toho dne byl nad Rudolfem Slánským vyřčen ortel smrti. Celé soudní líčení, které bylo vysíláno rozhlasem, bylo v Nezvěsticích sledováno velmi napjatě. Zvlášť dávali všichni pozor, když se výslech obžalovaného týkal Nezvěstic. Dne 3. prosince 1952 jsme si v Rudém právu přečetli: “Úřední zpráva ministerstva spravedlnosti. Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra vykonán 3. 12. 1952.” Majetek R. Slánského propadl ve prospěch státu. Časté zprávy z návštěv R. Slánského v nezvěstické obecní kronice ustaly. Pamětní označení budovy i název ulice byly rychle odstraněny. Poslední zpráva o bratrech Slánských je zaznamenána 22. srpna 1963: “V důsledku revize procesu s Rudolfem Slánským byl v plné míře zproštěn obžaloby.” Byla mu tak vrácena ztracená čest, nic mu však už nemohlo vrátit zbytečně zmařený život.
V době projednávání obžaloby se Rudolfa Slánského v Nezvěsticích zřekli i mnozí bývalí nejvěrnější přátelé. Když byl Slánský u moci, očekávali od něj mnohé výhody. Domnívali se, že zařídí postavení měšťanské školy za 24 miliónů korun. Plány byly veliké, ale nic se neuskutečnilo. Prudké politické zvraty přinesly i zvraty do života lidí.Bratr Rudolfův Richard po rehabilitaci ještě několikrát navštívil Nezvěstice. Dnes už jen jméno na jeho hrobě na nezvěstickém hřbitově je poslední památkou na celou rodinu Slánských.
Přečtěte si také o Rudolfu Slánském na Wikipedii.
Dokument České století – Zabíjení soudruha