Počátky výroby v obci

🔊 Poslechnou článek V nejstarší době byla obec čistě zemědělská. Svědčí o tom záznamy o tehdejších usedlících. Podle berní ruly z roku 1655 se uvádí 6 sedláků robotníků, 1 pohořelý, 5 chalupníků a pět usedlostí opuštěných. Tyto údaje byly však ovlivněny velkým úbytkem obyvatelstva po třicetileté válce, kdy počet obyvatel klesl a řada obcí v okolí úplně vymizela. V Olešné bylo tehdy 6 statků, z nich byly 2 pusté, za války zničené. Některým statkům zůstala jména původních vlastníků dodnes, ikdyž majitelé se v průběhu staletí střídali, jako např. statky “U Viletů”, “U Prokšů” a “U Cacánů”.

Obec se značně rozrostla v 18. století. Roku 1787 měla 32 stavení a 336 obyvatel a v roce 1843 pak 43 domy s 366 obyvateli.

V této době pracovala v Nezvěsticích jediná odborná dílna v celé farnosti – drátovna v č. 30.

Druhým větším podnikem byl mlýn o 4 složeních (4 stolice), který patřil od 19. století rodině Josefa Tyla. Mlýn i s drátovnou stávaly za sebou na mlýnském náhonu napájeném vodou z řeky Bradavy a Úslavy. Těsné sousedství způsobilo i prolínání majetkových vztahů obou zařízení. Nedaleko mlýnského náhonu u milínovské silnice stála obecní cihelna. Také tu prý bylo tolik hus, že pro ně měli zvláštní husopárnu s husopasem Jakubem Baťkem. V kovárně vládl Matěj Plzák, v hospodě Jakub Nekola. Hospoda stávala u brodu přes řeku Úslavu roku 1716.

V některých historických pracích se můžeme dočíst, že v místech nynějšího mlýna stávaly v dávné době železárny. Mlynář Josef Tyl v roce 1905 poznamenal ve své rodinné kronice, která je nejstarší dochovanou kronikou v naší obci: “Za starých dob se ve zdejší krajině dobývala železná ruda, bylo zde mnoho železáren a hamrů. I v Nezvěsticích byly železárny, čemuž plno strusek a železné rudy v těchto místech nasvědčuje.”Jedná se tedy o hamr, který je potvrzen již v roce 1573 se jménem “Zacharyáš, hamerník z Nezvěstic”. Drátovna i mlýn původně náležely štáhlavské vrchnosti. Mlýn byl nájemní, jako téměř všechny tehdejší mlýny. Byl pronajímán mlynářům za roční činži deset strychů žita a dva strychy ječmene.

Nejstarší zápis o předání mlýna je z roku 1742 a říká, že po smrti Jana Pitrmana, mlynáře v Nezvěsticích, převzal mlýn Leopold Labounek, jménem po matce. K převzetí mlýna byl nutný souhlas vrchnosti. Důkazem pravdivosti je záznam usedlíků v berní rule z roku 1716. O rodině Labounka je též zápis v chválenické matrice, když chválenický učitel Josef Šmolík si vzal za manželku Annu Labounkovou, dceru mlynáře v Nezvěsticích. Jejich syn dostal na přání vrchnosti nezvěstický mlýn. Měl dceru Annu, která se stala manželkou mlynáře Josefa Tyla. Od té doby ve mlýně hospodařila rodina Tylů. Podle rodokmenu, vypracovaného v roce 1999 JUDr. Milošem Kučerou, pocházel z této rodiny slavný český divadelník, spisovatel a dramatik Josef Kajetán Tyl, bratranec mlynáře Josefa Tyla. O návštěvě J. K. Tyla v nezvěstickém mlýně učinil mlynář zápis do výše uvedené rodinné kroniky.

Před mlýnem byl vodní práh, kde se voda z náhonu dělila. Na mlýn tekly tři díly vody a na drátovnu díl čtvrtý. K drátovně byla voda vedena po vantrokách až k budově a zde poháněla kola na vrchní vodu. O práci v drátovně píše mlynář Tyl: “V drátovně se vyráběl drát ručně a byl na něj dobrý odbyt. Formani ho rozváželi do různých měst.”

Ve druhé polovině 19. století se začaly stavět strojní drátovny a ty všechny s ruční výrobou zničily. Odbyt drátu ustal a kdysi výnosná drátovna zůstala stát. Majitel drátovny Josef Šebl, aby využitkoval vodní sílu, postavil mlýn o dvou složeních. Nastala konkurence obou mlynářů, jejím důsledkem byly i časté spory mezi majiteli. Mlynář Tyl pamatoval jako nejstaršího drátníka Josefa Šebla. V rodině Šeblů se drátovna dědila. Za posledního drátníka zde pracovalo pět dospělých mužů. U mlýna bylo též hospodářství o výměře kolem 10 ha. Josef Tyl byl dobrý hospodář. Postupně rozšiřoval mlýnské zařízení včetně hospodářských budov, postavil stáje, chlév, stodolu a roku 1855 nové obytné stavení.

V roce 1896 koupil další z mlynářského rodu Jan Tyl Šeblův mlýn za 5.250 zlatých. Šeblovi se odstěhovali do Plzně a jejich dcery Zdeňka a Marie jako učitelky ve výslužbě jezdily do Nezvěstic do malé chatičky na Vartě v cípu, kde se cesta kolem lesa setkává s milínovskou silnicí. Roku 1909 ve mlýně vypukl požár. Po požáru byla postavena nová budova a mlýn zmodernizován. Dále jej nepoháněla vodní kola, ale dvě turbíny. Známý český vynálezce František Křižík mlýn elektrifikoval. Nemlelo se již mlýnskými kameny, ale ocelovými válci. V roce 1911 postavil Jan Tyl pekárnu, která zásobovala chlebem celé široké okolí. Jan Tyl byl přítelem spisovatelů Karla Klostermanna, Josefa Sekaniny a Alexandra Berndorfa, kteří rodinu často navštěvovali. Sám napsal několik svazků pamětních knih, ve kterých líčí poměry v kraji od doby svého dětství až do konce života.

Roku 1923 se po svatbě s dědičkou mlýna ujal vedení podniku Ing. Bohumil Fink. Přistavěl nové skladiště, opravil a rozšířil zemědělské hospodářství, postavil nové obytné stavení a v roce 1938 na místě bývalé drátovny zřídil perníkárnu. Za 2. světové války, když byly potraviny přidělovány na lístky, pomohl nezvěstický mlynář mnohým nezvěstickým občanům od hladu. Roku 1948 byl mlýn znárodněn, pekárna a perníkárna zrušeny a zemědělské hospodářství převedeno do místního JZD.

Ve druhé polovině osmdesátých let byl mlýn přestavěn na výrobnu krmných směsí a po roce 1989 byl v restituci vrácen dětem manželů Finkových. Ty výrobní podnik pronajaly na 10 let firmě ZETEN. Ve výrobně se moderní technologií mísí krmné směsi pro drůbež, hovězí i vepřový dobytek a domácí zvířata. Směsi se dovážejí do zemědělských podniků v dalekém okolí a podniková prodejna je prodává drobným pěstitelům. Ročně se v provozovně vyrobí více než 300 000 q směsí.

Jaké byly osudy obecní cihelny? Obec ji pronajímala různým osobám, které se dosti často střídaly. Cihly a tašky pomohly k výstavbě mnohých domů v obci. Podle výsledků hospodaření obce je zřejmé, že cihelna byla málo výnosná, obec z ní neměla velký zisk a proto byla v roce 1935 zrušena.

Vzhledem k dostatku cihlářské hlíny pracovala v Nezvěsticích i druhá cihelna – panská. Patřila hraběti Valdštejnovi a stála na pozemku za tratí, který Valdštejnům zůstal i po pozemkové reformě. Po znárodnění v roce 1948 byla cihelna určena ke zrušení. Budovy byly zbourány a komín odstřelen.

K dalším výrobním podnikům patřila i továrna v sousedství dnešního zdravotního střediska v Olešné. Roku 1907 byla Václavu Holému, kováři z Chlumu, povolena stavba továrny na poli, které koupil od Václava Krňoula z Olešné. Vyráběly se v ní a opracovávaly menší hospodářské stroje. Bývalo zde zaměstnáno 10 – 15 lidí. Po první Světové válce tovární objekty měnily často svého majitele i náplň práce. Po V. Holém to byl od roku 1927 Viktor Šmolík, 1931 Robert Sochor, později MUDr. Jiří David. Vyráběly se zde různé kovové předměty, jako armatury, pivní pulty a podobně.

V roce 1941 koupil továrnu František Dobiáš z Vísek a zavedl zde výrobu štípaného dříví, které bylo svazováno do kol a prodáváno jako palivo. Při koupi stál tovární objekt 136.000,-Kč. V období činnosti JZD zde byla umístěna opravárenská dílna zemědělských strojů a nářadí. Dnes patří celý objekt opět rodině Dobiášových.

V obci pracovala i řada řemeslníků a živnostníků. V roce 1919 zde byly dvě cementárny, dva obchody s uhlím, tři trafiky, dva koláři, tři řezníci, jeden pekař, jeden kovář, jeden truhlář, dva krejčí, jeden obuvník, jeden holič, jeden sedlář, čtyři hostince, dva mistři zedničtí, čtyři obchody a jedna prodejna Západočeského konzumního družstva. V Olešné byl jeden obuvník. Počet živností rostl. Již v roce 1944 bylo v obci přihlášeno 61 živností. Od roku1923 měla obec i svého lékaře. V Olešné si postavil svůj dům s ordinací MUDr. Jiří David. Dnes tento dům patří obci a je lékařskou ordinací pro tři soukromé lékaře.

Po roce 1948 došlo i u nás k velkým změnám v zemědělské výrobě i živnostenském podnikání. Živnostníci splynuli s nově vytvářenými družstvy nebo své řemeslo přestali vykonávat. V obci dosud hospodařilo několik větších sedláků a většinou malí a střední rolníci, z nichž někteří ještě dojížděli za prací do Plzně. Největší sedlák byl Alois Krňoul z č. 11, který byl jako “vesnický boháč” z obce i s rodinou vystěhován. Silná přesvědčovací kampaň vedla rolníky, tak jako v celém státě, k založení JZD. V roce 1950 provedli soukromě hospodařící rolníci za pomoci strojů společné žně. V září 1952 bylo založeno JZD. Do roku 1960 do něj vstoupili všichni zemědělci. V roce 1961 se družstvo stalo součástí rozsáhlého celku JZD Pokrok.

V Nezvěsticích byl postaven velký kravín, drůbežárna, zřízeno opravárenské středisko u Apoleny a vila nad mosty zvaná “Na Hradě” byla upravena jako sídlo vedení celého sloučeného zemědělského družstva. Pod názvem ALIMEX sídlí v této budově ředitelství družstva dodnes.

Zemědělskou půdu Nezvěstických obdělává farma v Žákavě. V kravíně jsou ustájeny jalovice. Po sametové revoluci se několik zemědělců pokusilo o návrat k soukromému hospodaření, ale postupně od zemědělské malovýroby upouštějí. O malém zájmu hlavně o živočišnou výrobu může svědčit fakt, že v naší obci, kde dříve bývalo 300 – 400 krav, od kterých se denně dávalo na trh značné množství mléka, je dnes asi 6 krav. Z nichž pouze jedna je chována za účelem mléčné produkce.

Dobrým příkladem rozmanitého využití půdy v zemědělství je chov daňků v místním ZD ALIMEX. Pod vlčtejnským lesem na bývalých drahách, zřídilo ZD daňčí oboru, kde v současné době chová asi 200 daňků. V ohrazené oboře mají daňci příznivé podmínky a jejich chov je vhodným doplňkem zemědělské výroby.